2. Kapitola

5. listopadu 2009 v 19:26 |  Cesta ku šťastiu
A druhá kapitola je na svete. Len teraz sme ju dokončili. A vďaka za pekné komentáre k prvej kapitole. A tešíme sa na ďalšie.

Stella a Nikol sa spriatelili.





Stella

Sledovala som ju ako vošla do kúpeľne a hneď z nej vyšla. Odfrkla som si. Čo ma má ona zaujímať? Upravila som svoje zničené nechty a spravila som si francúzsku manikúru. Aby som sa ničoho nedotýkala, ľahla som si na posteľ a zadívala som sa do stropu. Zrazu sa na ňom niečo pohlo. Počkať!!! To niečo bol pavúk!!

"AAAAAAA!!!!" zakričala som sa bežala som sa skryť za svoju spolubývajúcu.

Nikol

Nechápavě jsem koukala před sebe a pak se na ní otočila. "Co..co ti je?" zeptala jsem se opatrně.

"Pavouk.." sykla a já už opravdu nevěděla co si o ní myslet. Působila tak tvrdě a přitom křehce..a bála se pavouků. Zakroutila jsem hlavou. "No já ho ale nesundám..taky se jich bojím,..." odpověděla jsem.

"Dej ho pryč..." znělo to jako rozkaz ale já se ani nehla. Nehodala jsem téhle...namyšlené slečince lézt..doslova do zadečku. Sedla jsem si napostel a vzala časopis.

"Hey..." křikla po mě a pořád tam stála.

"Sundej si ho sama.." řekla jsem rozhodně.

Stella

Zadívala som sa na ňu. Mne sa ešte nikto neodvážil odporovať.

"Čo si to práve povedala?" momentálne som na pavúka na strope zabudla.

"Daj si ho dole sama." Zopakovala pokojne a ďalej listovala v časopise. Chytila som ju za krk a vytiahla som ju na nohy.

"Mne sa ešte nikto neodvážil odporovať. Daj si pozor, aby si ty nebol prvá a ja som ti nemusela ukázať všetko čo v skutočnosti dokážem. A..." prerušilo ma vrznutie dverí. Hneď som ju pustila späť na posteľ.

"Ešte ste sa nepozabíjali?" spýtala sa zo smiechom stará špageta. Pohľadom som varovala to dievča nech nič nepovie.

"Ale samozrejme! Však ja ju zbožňujem!! Už teraz sme ako najlepšie priateľky!" sadla som si za ňu na posteľ a objala som ju okolo pliec.

"J-je to tak. Ako najlepšie priateľky." Zakoktala sa. Je tak úbohá!

"To rada vidím. O chvíľu je večera a potom vám ešte povieme pravidlá." Usmiala sa a odišla.

Nikol

Docela jsem nechápala její předchozí počínání. Ale z tohoto myšlení mě vytrhla ona...

"Jasné?" zopakovala a já...kývla. Co jsem měla dělat?! Přece si nenechám spřelámat kosti nebo tak něco.

"Jasné.." řekla jsem a ona se škodolibě usmála.

"A příště. Trochu se odvázej a nekoktej.." řekla a vrátila se na své místo. Vzala si pilníček a zase si pilovala nehty. Zřejmě na pavouka už dávno zapoměla.

Takhle to šlo až asi do osmi večera. Ona si dělala svoje a já ležela otočená obličejem ke zdi na posteli. Jen když jsem se pohla ozvalo se z jejího místa zavrčení. Tak jsem se skoro nehýbala.

Po chvíli jsem se teda zvedla. Vytáhla ručním..potřeby pro hygienu a pyžamo... "Jdu do sprchy.." řekla jsem ji. Jsem zvědavá jak ona bude snášet že je tam jen jedna. Zavřela jsem a přejela dveře pohledem. Žádnej zámek. Kývla jsem rameny a vyslíkla se.

Stella

Sledovala som ju ako si berie veci a odchádza do kúpeľne. Chvíľu som počkala, kým som vyšla von. Chatku som si obzrela hneď, ako som vošla dnu. V kúpeľni bolo okno. Vyšla som von a pobrala som sa smerom k lesu. Nikde sa nič nepohlo, tak som prešla k zadnej strane chatky. Vyliezla som na malý strom, aby som mala lepší výhľad a zahľadela som sa do kúpeľne. Prišla som v pravý čas. Práve si vyzliekala nohavice. Ukývali jedny krásne nohy. Nohavice si úhľadne uložila. Ruky si priložila k zapínaniu podprsenky. Uvoľnila ju a... ČO!!! Prečo sa práve teraz musela otočiť chrbtom k oknu? To už je aká spravodlivosť. Ďalej si vyzliekla nohavičky a vošla do sprchového kúta. Zapla vodu a ja som sledovala ako jej po tele stekajú kvapky vody. Ako jej po hnedých vlasoch stekajú až k lopatkám. Po chrbte nižšie až k krásne tvarovanému zadočku, na ktorom sa rysovalo dokonale okrúhle znamienko. Ona bude moja! Musí byť. Ešte som ju sledovala, až kým nevypla vodu. Vtedy som zliezla zo stromu a vrátila som sa späť do chatky. Z tašky som si vytiahla MP3-jku a započúvala som sa do krásnych melódii. Nepočula som, kedy sa vrátila späť do izby.

Nicol

Podívala jsem se na ni jak poslouchá a pousmála jsem se. Kdyby chtěla tak může být uplně normální. Povzdechla jsem si a jen v ručníku si stoupla k oknu. Zadívala jsem se ven do malého lesíka. Líbilo se mi to tady. Zatím. Dokonce i ona se dá snést. Když se s ní..skamarádím..tak to bude docela fajn tábor.
Uvažovala jsem a sundala si ručník z hlavy takže už jsem měla jen ten na těle. Zašklebila jsem se a začla se prohrabovat ve skřínce s mýma věcma. Vytáhla jsem kratásky a triko naramínka a otočila se čelem k oknu. Sundala jsem ze sebe mokrý ručník s převlíkala se do suchého.

Stella

Potichu som ju sledovala kútikom oka. Bez akejkoľvek hanby sa začala vyzliekať. Oblial ma studený pot. Sledovala som, ako sa jej telo postupne odhaľuje. Začala som rýchlo dýchať. Snažila som sa byť čím najtichšie, aby to nepočula. Postupne sa začala obliekať a mňa pomaly prechádzala túžba stiahnuť ju pod seba na posteľ a znásilniť ju. Sadla si na svoju posteľ a do ruky si zobrala časopis. Ja som ďalej sledovala ten svoj. Robila som sa, že čítam, ale v skutočnosti som bola v duchu v kúpeľni.

"Čo to robíš?" spýtala som sa, keď mi vytiahla z ucha slúchadlo.

"Pýtala som sa, ako sa voláš? Nemôžem ťa predsa celé dva týždne oslovovať "hej ty" alebo podobne."

"Povedala som, nie. Ja som ťa varovala, že ak sa dotkneš mojich vecí, alebo čo i len budeš dýchať v mojej prítomnosti, tak niečo zažiješ!!" pripomenula som jej moje slová.

"No tak dobre. Slečna netýkavka."

Nicol

Dobře..jak chce. Otráveně jsem si zalehla do postele a vzala časopis. Rozsvítila jsem si lampičku a začetla se do zajímaveho příběhu. Ležela jsem na bříšku a študovala časopis. Po chvíli už jsem jenom hrála, že si čtu a přemýšlela nad tím jejích chováním. Docela by mě i zajímalo co teda zažiju když se jí třeba dotknu nebo tak něco. Chtěla bych to vidět ale zkoušet nic raději nebudu.
Mohlo by mě to stát zdraví a o to nestojím.

Jak se může ta proklatá holka jmenovat?..Dívala jsem se upřeně před sebe na zed a přemýšlela i o tom jestli si pravdu cele dva týdny budeme říkat "hej ty" pousmála jsem se a obrátila se na záda. Zavřela jsem oči a začla odpočívat.

Stella

Kútikom oka som ju stále sledovala. Začítala sa do časopisu. Po chvíli si prestala čítať a zadívala sa do steny. Čo tam našla tak zaujímavého? Môžem jej veriť? Spýtala som sa. Tá dievčina na vedľajšej posteli by mohla stáť o moju dôveru. Mala by som jej povedať, kto v skutočnosti som? Kto sú moji rodiča? A prečo som taká aká som? Zaujímalo ma, ako sa volá, ale rozhodne sa jej nebudem predstavovať. Zrazu sa otočila na chrbát a zatvorila oči. Po chvíli sa ozvalo pravidelné dýchanie. Zaspala. Posadila som sa na posteľ a časopis som položila k svojim veciam. Kľakala som si k jej posteli a zadívala som sa do uvoľnenej tváre.

"Chcela by som ti veriť. Ale nemôžem." Zašepkala som a pohladila som ju po tvári. Moje telo sa samo postavilo a naklonilo sa nad jej tvár. Naše tváre boli od seba len niekoľko milimetrov. Vzdialenosť medzi nami sa skrátila. Už som cítila jej horúcu pokožku, keď zrazu niekto zaklopal na dvere. Rýchlo som sa od nej odtiahla a sadla som si na svoju posteľ.

",Obed, slečny." Dnu vošla stará špageta. "A Nikol spí." Povedala a odišla.

Nikol

"Mhmm.." vydala jsem ze sebe a pomalu otevřela oči.

"Už?.." houkla jsem a podívala se na hodinky. Čas obědu. Otráveně jsem se posadila a rozespale pokukovala okolo. Ani jsem se na ni nepodívala a vešla do koupelny kde jsem se převlíkla. Trochu jsem se upravila a vyšla ven.

"Jdeš...jdeš už?" zeptala jsem se jí opatrně.

Stella

Pozrela som sa na ňu. Keď spala vypadala oveľa lepšie. Nič som na to nepovedala, len som je kýval.

"A... čo sa stane keď pôjdem s tebou?" pokračovala s rovnakou opatrnosťou.

"Ty. Som. Mnou. Nepôjdeš!" zdôraznila som každé slovo. "Ešte by si mi pokazila môj večne dokonalý imidž!" postavila som sa z postele a vyšla som pred chatku. Kráčala som, ani som sa nedívala kam.

Nikol

Povzdechla jsem si. Čím dál tím víc mě mrzelo, že se mnou takhle jednala. Já vím že...je bohatší než já...a má lepší život..ale takhle se ke mě opravdu chovat nemusí.

Jen pokrčím rameny a jdu na oběd. Jak chce..je to její chyba...

Na obědě si rychle sednu ke stolu kde nikdo není...nechci se ted s nikým bavit. Nemám na to náladu. Pustím se do jídla a pokukuju po lidech. Přemýšlím jak se chovat aby se se mnou aspon normálně bavila..a nejednala se mnou jako s kusem hadru.

Stella

Kráčam dlhšie ako by som mala. Zmetene sa obzriem okolo seba. Všade samý les, samé stromy. A nikde žiadne chatky.

"AAAAAAAAAAAAAAAAA!!!" vykríknem, keď si uvedomím, že som sa stratila. Zdesene behám okolo, ale nemôžem nájsť cestu späť. Čo teraz?? Čo mám teraz robiť??? Už to mám!!! Zavolám Alfrédovi a ten po mňa príde. Siahnem rukou do vrecka a uvedomím si, že je prázdne. "AAAAAAAA!!!" vykríknem znovu. Prepadáva ma panika. Rozbehnem sa a nedívam sa, kam to vlastne bežím. Skôr ako si niečo uvedomím, zistím, že sa podo mnou búri potok. Rýchlo zastavím. Ak tam spadnem je po mne. Je to poriadna hĺbka.

Nikol

Za chvíli dojím a uvědomím si, že jsem tady neviděla tu z pokoje. Koukám kolem a není tam..odnesu tácek a jdu do pokoje.

"Jsi tady?" houknu a koukám. Není..mhm to je divné. Zapřemýšlím a hledám po táboře. Po chvíli si uvědomím, že je blízko les..co když se stratila nebo..

Rozhodla jsem se.

Rozutikala jsem se do lesa a koukala všude kolem. Za chvíli mě celou pohltil. Nevěděla jsem jestli jít dál...a nebo se vrátit. I když jsem nevěděla kama.

Vzdychla jsem strachy, že už se nedostanu zpátky a pokračovala v cestě.

Objevila jsem se u potoka..krásného...pousmála jsem se a na chvíli si sedla.

Stella

Počujem, ako sa niekto blíži. Čo ak je to medveď? Uvedomím si rýchlo. Prepadne ma strach. Prídem k najbližšiemu stromu a vyleziem naň. Ukryjem sa hlboko v korune. Kroky sa stále približovali. Z lesa vybehne tá malá otrava z izby! Veď ja jej dám. Takto ma vystrašiť. Zlizla som dole a prešla som zozadu k nej.

"Čo si o sebe vôbec myslíš??" zakričala som. Zľakla sa a hneď sa na mňa otočila.

Nikol

Vyheknu leknutím..

"Bože.." špitnu když ji uvidím...nereaguju na jeji otázku a hned povídám své.

"Hledala jsem tě.." špitnu.

"A co! Vyděsila jsi mě!"

"Promin ale...nemohla jsem vědět že budeš..zrovna tady.."

Nic mi na to neřekla a naštvaně si sedla. Povzdechla jsem si a sedla vedle ní.

"Proč jsi tady?" zeptala jsem se jí..

"Vůbec na mě nemluv.."

"Sakra... proč jsi taková?!"

Stella

"Prečo ťa to zaujíma? Prečo ťa vôbec zaujímam ja?" naštvane som sa postavila a vošla som do lesa.

"Počkaj!" počula som ako na mňa volá. Ignorovala so ju a pokračovala som v chôdzi. O chvíľu ma dobehla.

"Čo odo mňa vlastne chceš?" spýtala som sa otázku, ktorá ma už dlho pálila na jazyku.

"Od teba nič. Ale rada by som sa do večera dostala do chatky. A keďže viem, že ty chceš svoj pilníček vidieť tiež, tak budeš pekne ticho a pôjdeme spolu. Inak proti tebe poštvem veveričky!" prekvapene som sa na ňu zadívala. Čo povedala mi vyrazilo dych. Tak som radšej len nemo kývla a nasledovala som ju.

Nikol

Koukala jsem se kolem a občas si pro sebe něco žvástla.

"Půjdeme...tam.." ukázala jsem prstem a pořád jsme chodily...

Chodili jsme asi hodinu než jsme se dostali do tábora. Ůulevně jsem vydechla a usmála se na ni. Úsměv mi neopětovala tak jsem se zase dívala na cestu.

"Konečně.." špitla jsem když jsem otvírala chatku...okamžitě jsem se svalila na postel a vydechla. Bolelo mě celé tělo.

Stella

Mám, nemám, mám, nemám, mám, nemám. Hovorila som si pre seba v duchu. Mala by som, ale nie som na to zvyknutá. Priznaj si to! Zachránila ťa!! Ty nemáš!! Ty MUSÍŠ!! Ozvalo sa vo mne moje svedomie. Keď sa ozvalo po tak dlhom čase, asi by som ho mala počúvnuť. Povzdychla som si. Sadla som si na posteľ, ruky som si zložila v lone a zadívala som sa na ne.

"Toto nerobím často, tak si to váž." Prehovorila som. Počkala som, kým na sebe ucítim jej pohľad a pokračovala som. "Ďakujem, že si po mňa prišla." Sklopila som ešte viac hlavu, aby nevidela ako sa červenám.

Nikol


Překvapeně jsem se na ní dívala.

"Byla..byla to moje povinnost.."

"Nebyla.." řekla a já se usmála.

"A..ted..nemohlo by to být mezi náma..jiné?" zkusila jsem to. Opravdu bych chtěla aby jsme spolu vycházeli. Moc. Strašně mě trápilo tohle chování a odsekávání.

Nic neříkala tak jsem smutně koukla do země.

Stella

Chcela by som, aby to bolo iné? Ona je tomu otvorená, tak prečo by som nemohla byť aj ja. Veď ju mám vlastne rada. Je príliš roztomilá, aby som to dlho vydržala. Zodvihla som hlavu a usmiala som sa na ňu.

"Volám sa Stella." Usmiala som sa ešte viac a podala som jej ruku.

"Nikol." Aj ona sa usmiala. Potriasla mi rukou. Naše ruky boli spojené dlhšie ako je normálne ale nejako mi to nevadilo.

Nikol

Usmála jsem se a koukala ji do očí. Pak jsem ruku pustila. Pousmála jsem se.

Uvnitř sebe jsem jásala. Konečně je to normální. Snad.

"A..už mi konečně řekneš..proč..ses tak chovala?" zeptala jsem se zase s opatrností v hlase. Nechtěla jsem ji nějak naštvat nebo něco. Nerada bych aby se to pokazilo.

"Hm?" usmála jsem se.






 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vejka vejka | 9. listopadu 2009 v 11:16 | Reagovat

omg. vynikajuce. kawai ci ako sa to pise :-D vydis to kvoli tebe pouzivam slova ktore neznasam. lol paci sa mi to

2 Gaara z púšte Gaara z púšte | 30. listopadu 2009 v 9:41 | Reagovat

tak toto bola fakt vydarená a podarená kapitolka  :D  :D  :D looooool že poštvem na teba veveričky OMG  :D  :D  :D chcel by som to vidieť ako by utekala pred stádom splašených veveričiek  :D  :D  :D to by bol pohľad na nezaplatenie  :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama