1. Kapitola

28. října 2009 v 15:49 |  Cesta ku šťastiu
A je tu ďalší cyklus. Nejako som prišla na to ako zvládať školu spolu s blogom. Tento cyklus zase nepíšem sama. Teraz sa ale ku mne pridala Misuki (skvelá baba). A pozor nebude to yaoi ako zvyčajne, ale yuri. Máte sa na čo tešiť. Ešte niečo málo k deju.

Srdce moje, kedysi veľmi dávno som počula o veľkých láskach a potom som aj ja prežila jednu naozajstnú, takú veľkú, že sa mi zadlo, akoby došlo k zatmeniu slnka. Bolo krásne vidieť ťa v mojich očiach a mňa v Tvojich. Preto sa oplatí žiť. Bez teba ani poriadne neviem, kto som. Môj život nemal dovtedy, kým som ťa spoznala, cenu. Všetky zlé myšlienky som od seba dokázala odohnať. Pretože mám teba a mám ťa veľmi rada.


Stella

Ráno ma prebudil odporný zvuk budíka. Nešetrne som ho hodila o stenu. Môžem si to dovoliť. Je to len zbytočnosť. Ako dcéra jedných z najúspešnejších podnikateľov v krajine, je to pre mňa len ďalšia nevyhnutná investícia.

"Dobré ránko, slečna." Vbehla do mojej izby mladá slúžka a odtiahla ťažké závesy. Do izby preniklo otravné slnko. "Dnes máme ale krásny deň." Prešla k mojej posteli a zhodila zo mňa perinu. Zrejme už bola zvyknutá na moje nahé telo, lebo sa ani len nezačervenala. Nenávidela som pyžamá. Už ako veľmi malá som spávala bez nich.

"Môže byť aj krajší." Povedala som tajomne a bleskovo som ju stiahla pod seba. Vášnivo som ju bozkávala a rukami som sa jej pri tom dostávala pod uniformu. Krvopotne sa mi bránila, tak som jej ruky chytila nad hlavou.

"To sa nehanbíš!! Takto z rána a ty hneď znásilňuješ slúžky!!" prerušil ma hlas matky. Rodičia o mojej orientácii vedeli. Škrípali nad tým zubami, ale nič nepovedali. Neochotne som slúžku pustila a ona hneď vybehla ku dverám.


Nikol

"Ahoj maminko.." vešla jsem do kuchyně a pozdravila mamku. Vlepila jsem jí pusu na líčko. Mám ji strašně ráda. I když mě nijak nerozmazluje, což ani nemůže tak přesto ji miluju.

"Jak ses vyspala?" zeptala se mě a já se jen usmála. "Do růžova. A zdálo se mi o táboře na který zítra jedu.." připomněla jsem a mamka jen přikývla.

"Mohla by jsis už balit co říkáš?" pohladila mě po tváři a podala mi taliř kde mě čekala malá snídaně.

"Myslím že jo. Najím se a udělám to.." usmála jsem se a sedla si ke stolu.
Snídaně proběhla tiše. Jako obvykle. Když jsem dojedla sebrala jsem talíř, pěkně si ho po sobě umyla a zamířila do pokoje kde jsem se převlíkla a dala do balení.
"Trika mám..mhm..všechno mám.." říkala jsem si pro sebe a vysypala na zem pár kaček, které jsem počítala. Noco. Snad ještě něco dostanu od mamky.


Stella

Dala som si sprchu a zbehla som do jedálne. Pri stole sedeli rodičia a riešili svoju prácu. Ich rozhovor som prepočula.

"Dobré..." pozdravila som ich a sadala som si k raňajkám. Len mi prikývli, akože ma vnímajú. Hodila som do seba anglické raňajky a vyšla som von. Vbehla som do stajne, kde bol tucet koní. A všetky patria mne. Rodičia sa tých nádherných bytostí boja. Prišla som k svojmu najobľúbenejšiemu. Shadow. Pohladila som ho po boku. Hneď ku mne pribehol jeden sluha.

"Želáte si?" uklonil sa.

"Osedlaj ho." Rozkázala som mu. len čo som dopovedala, na jeho chrbte sa zjavilo sedlo. Vysadla som a rozbehla som sa krížom cez naše rozsiahle pozemky.

Nikol

Další ráno jsem vstala už v 5. Sice jmse odjížděli v 7 ale potřebovala jsem si skontrolovat potřebné věci. Nerada bych na něco zapomněla.

"Nicky...máš všechno? Nic ti nechybí?"

"Já myslím že je to v pohodě.." usmála jsem se na mamka a ta mi do ruky dala 500 korun. "Mami ne já..nech si to.." usmála jsem se.

"Ne. Jedeš pryč. Budeš si tam potřebovat něco koupit. Jedeš přece na dva týdny." usmála se a já ji vděčně objala. "Mám tě ze všech nejradši..." špitla jsem a dodělala potřebné věci.


"Tak se měj mami.." řekla jsem u autobusu. Přijela jsem akorát 6:45. "Opatruj se Nicky.." usmála se..líbla mě na čelo a nasedla do autobudu a odjela. Jen jsem se usmála a otočila se k lidem kteří už tam stály.

Stella

Druhý deň som vstala veľmi skoro. Bolo trištvrte na sedem. Kto to kedy videl vstávať tak skoro!!!

"Slečna Stella, slečna Stella!!!" vbehla dnu slúžka.

"Čo je?" prebodla som ju pohľadom až zastala v polovici kroku.

"Už musíte ísť. Idete preč. Do tábora, spomínate si? Už ste tam mali dávno byť." Vychrlila zo seba. Začala sa hrabať v mojich veciach až mi nakoniec hodila cestovné šaty. Ako by som mohla zabudnúť? Rodičia ma poslali na výlet, len pre to, aby ma nemuseli mať na krku. Možnosť zbaviť sa ma na dva týždne ich uchvátila natoľko, že zaplatili sedemdesiat percent sumy výletu. Len aby som tam šla. Dosť neochotne som sa obliekla. Slúžka zatiaľ behala po izbe a balila moje veci. Zbalila mi toho dosť veľa. Na dva týždne som dostala tri cestovné tašky. Tá ženské je blázon!

"Tak sa tam pekne maj." Vbehli do izby rodičia.

"A nie že tam niečo budeš vyvádzať!" napomenula ma matka.

"Neboj." Obsekla som.

"Tu máš nejaké peniaze." Strčil mi otec do ruky kreditu. "Je tam tradičná suma." A čo som čakala. Že ma pustia bez zvyčajných desiatich tisíc?

"Alfréd ťa odvezie na zastávku. Tak už bež." Vystrčila ma matka z izby. slúžky odniesli moje kufre do auta. Jedna mi pridržala dvere a ja som nasadla. O sekundu neskôr nastúpil šofér a vydali sme sa smerom k zastávke autobusu. Moja nočná mora práve začína.

Nikol

Usmála jsem se na ně a hned se se mnou pár lidí dalo do řeči. Nebyla jsem na to zvyklá. Najednou všichni zmkli. Přestali se věnovat mě a šuškali si. Otočila jsem se a přede mnou se objevilo krásné luxusní auto. Mohla jsem na něm oči nechat. Panebože. Nic hezčího jsem neviděla.
Netrpělivě jsem čekala kdo se z auta vynoří a všichni se mnou.

Vylezla holka. Vypadala dost namyšleně a podle oblečení a toho auta taky dost bohatě. "Páni.." písklo si pár lidí a já koukala z otevřenou pusou. Tenhle pohled mě dostal naprosto do kolen.

Dívala jsem se jak čeká až ji podají kufry. Trochu jsem tím začala opovrhovat. Nebyla jsem na tohle zvyklá. Bylo to něco naprosto neznámé.

Stella

Cítila som na sebe pohľad niekoľkých ľudí. Samozrejme. Všetci, či to boli chlapci alebo dievčatá, túžili po tom, byť ako ja. Stavím sa, že v myšlienkach niektorých chlapcov bol sex. A dievčatá žiarlili na moju postavu. Každá predsa túži po dlhých a hodvábne jemných vlasoch farby snehu. Po dokonalej pokožke, ktorú opálili letné lúče slnka. Štíhlom drieku a dlhých nohách. Bola som dokonalá a vedela som to o sebe.

"Slečna, naložím ich do autobusu?" ukázal šofér na kufri pri nohách.

"To je hlúpa otázka. Samozrejme, že ich tam dáš!" rozkázala som mu a povrchne som sa usmiala. To zborové lapanie po vzduchu sa nedalo prepočuť.

Nikol

Vydechla jsem. Opravdu jsem nevěděla co si o téhle slečně myslet. Jen jsem koukala jak ten chlapík plní její ůkoly. Dívala se na něj a ještě se usmívala. Nechápala jsem to.

Sjela nás všechny pohledem. Rychle jsem se usmála. Opravdu bych ji někdy chtěla stát po boku. At už jako ten chlapík nebo něco jiného.


"Je krásná...užasná..bože.." slyšela jsem vedle sebe a jen prootočila oči. Jo sice měli pravdu ale mohli si to přece nechat na potom.

Stella

"Nastúpte!" zavelil nám jeden z dozoru. Nebola som zvyknutá počúvať rozkazy. Bola som zvyknutá ich vydávať. Odfrkla som si a prešla som k dverám. Odstrčila som jedného chlapca, ktorí sa chystal práve nastúpiť.

"Hej, čo si to dovoľuješ?" vykríkol.

"Dámy majú prednosť." Povedala som ľadovo a nastúpila som. Rozhliadla som sa po voľných miestach. Už ich bolo málo. Prešla som k prvému miestu. Sedelo tam jedno dievča. Rýchlo som ju prebehla pohľadom. Tuctová farba vlasov a pleti. "Tu sedím ja." Povedala som ľadovo. Ona na mňa otočila svoje karamelové oči.

Nikol

"No ale já...seděla jsem tu dřív.." odvážila jsem se a řekla jí to takhle. No co?. Trochu slušnosti by měla zachovávat i když je na jiné vlně než já. Škaredě se na mě podívala. Rychle jsem se zvedla a pustila ji tam. Nechtěla bych mít problémy
hned první den co tady jsem. To opravdu ne.
Vzala jsem si věci a stoupla si. Jen jsem smutně koukala po ostatních místech. Všude už bylo plno tak jsem musela stát. Super. Tak dlouho. Povzdechla jsem si.

Stella

Hneď ako mi uvoľnila miesto, som si sadla. Drzaňa jedna drzá! Čo si o sebe vlastne myslí? Ja som tu tá dokonalá, nemá mi čo zavadzať v ceste. Z vrecka som si vytiahla slúchadlá a pustila som si svoje obľúbené skladby. Zadívala som sa von oknom. Na tak dlhej ceste sa nedalo nič iné robiť. Všimla som si pri svojej sedačke pohyb. Otočila som tam hlavu. Bol tam ďalší člen dozoru. Niečo hovoril. Vytiahla som si slúchadlo z pravého ucha.

"...ako to myslíte, že vás nepustila?" spýtal sa toho dievčaťa, ktoré mi tak láskavo uvoľnila sedačku.

"Ako som povedala." Zrejme som jej predchádzajúcu odpoveď prepočula. On sa otočil na mňa.

"Čo si o sebe myslíte? Že keď vaši rodičia zaplatili tento výlet, tak si môžete robiť čo len chcete? Nie!! Nikol, sadnite si. A od vás nechcem počuť žiadne sťažnosti!" otočil sa na mňa a odišiel. Cítila som ako mi spadla sánka. Čo si o sebe myslí?? Nie!!! Mne nikto nebude rozkazovať!!! Urazene som odvrátila hlavu od všetkého diania a zadívala som sa na krajinu za oknom. Cítila som tlak na sedačke vedľa mňa. Obaja za to poriadne zaplatia!! O to sa postarám!!

Nikol

Seděla jsem a na ni jsem se radši ani nepodívala. Nestála jsem o její vyčítavý pohled. Sakra. Hned první den problémy. Bylo mi už ted jasné že to s ní lehké mít nebudu. Ale že to bud takove..jaké to bude jsem opravdu nečekala.

Asi po půl hodině jsem se dívala po ostatních. Skoro všichni spali. Pousmála jsem se a taky zavřela oči. Přemyšlela jsem nad tou co sedí vedle mě. Jaký ani má život když vypadá takhle. Když má tolik peněz a je tak zkažená. Povzdchychla jsem si.

Nechala jsem se svýma myšlenkama unést a usnula jsem. Probudil mě až hluk okolo mě. Vedoucí hlásili že budeme vystupovat. Unaveně jsem si protřela oči a čekala kdy autobud zastaví. Pořád jsem nenašla odvahu se jí podívat do očí.

Stella

Dobrá hudba, hrkotanie autobusu a mihotajúce sa obrázky v okne. Všetko ma to donútilo zaspať. Sníval sa mi krásny sen. Pomaly som jazdila na Shadowovi po lúke. Tú lúku som poznala. Jazdila som po nej skoro každý deň. Ale vždy som ju prebehla klusom. Nechápem, prečo by som teraz kráčala tak pomaly. Na oblohe žiarilo horúce slnko, v lese okolo mňa štebotali vtáci. Jedným slovom to bol krásny deň. Obzrela som sa do lesa za sebou. Zbadala som nejakú postavu, ktorá z neho vychádzala. Videla som jej obrysy keď ma niekto začal budiť.

Nicol

Tak zle se na mě podívala až jsem se zlekla. "Nechtěla jsem tě budit..ale..dorazily jsme a vystupujem..." ukážu na lidi okolo autobudu jak vykládaj.

"Co?! Ty se ještě odvážíš do mě drcat a budit mě?!"

"Ale já jen.."

"Jaké ale já jen?! Nevím co si o sobě myslíš!" křikla na mě..

"Nic.." špitla jsem a do oči se mi dostaly slzy...rychle jsem si vzala věci a vyskočila z autobusu. Mrzelo mě že se ke mě takhle chová. Ale co. Je to cizí člověk a nemůžu se nechat rozházet. Ryhle jsem zamrkala a tím slzy zahnala.

Stella

Sledovala som ju ako asi berie veci a beží von. V očiach sa jej zaleskli slzy. Dobre jej tak. Nemala ma čo budiť z tak krásneho sna! Zobrala som si svoje veci a vyšla som von. Boli sme uprostred lesa. Všade samé stromy. Bože!! Ako tu mám prežiť?! Vytiahla som z vrecka mobil a pozrela som sa naň.
Žiaden signál!! Ako tu mám prežiť, keď nebudem vedieť čo sa v civilizácii deje??

"Decká, vitajte v tábore Šťastné leto!" povedala postaršia pani. "Volám sa Dorys Shmitová a som majiteľka tohto tábora." Usmiala sa na nás. Nevidím sa jej. To meno len potvrdzovalo, že žije už viac ako dve storočia! "Vyberte si chaty a ubytujte sa. Dievčenské chaty sú v pravo a chlapčenské vľavo. Nech sa vám tu páči!" skončila svoj prejav a všetci sa nahrnuli dnu.
Ja som si povzdychla a pomaly a váhavo som vošla dnu. Našla som prvú voľnú chatku. Boli v nej dve postele. Ale všetci majú smolu! Ja tu budem bývať sama! Nikoho si nepustím do súkromia.

Nicol


Chodím různě po chatkách..."Sakra..zakleju..." už jsem ve 4. a zase plno. Chodím takhle až se mi zdá že jsem prošla všechny. Oprvadu divný tábor. Sedla jsem si na zem a povzdechla. Najednou mě trklo že pujdu zha vedoucimi tak jsem se zvedla a šla jsem....

"Paní Vedoucí..no...Chtěla jsem se zeptat..kam mám jít?..prošla jsem všechno ale je plno..všude.."

"Ale to není možné protože je vás tu přesně. Pojd projdem to ještě jednou.." mile se na mě usmála a já ji ůsměv opětovala.

Chodily jsme od chatky k chatce. Ale plno. "Že by jsme se přepočítali? To není možné.." řekla a já si jen povzdechla. Vešli jsme do jedné. Seděla tam ona. Ta z autobusu a sama.

"A hele...Tak tady by jsi mohla jít ne?" podívala se na mě a usmála se.

"Tak to ne!" namítla hned ta holka.

"Jinde místo není takže si nevymyšlej. Nicol nastěhuj se tady..a když budou problémy jsem tu pro tebe.." usmála se na mě a já nervozně na ni. Zavřela dveře a odešla. Jen jsem se na ni podívala a přešlápla na místě.

Stella

Prehrabovala som sa vo svojich veciach a hľadala som pilník. Práve teraz sa mi musel zlomiť necht!! To je tragédia!! Dvere sa otvorili a dnu vošla tá stará špageta (fakt neviem ako ma to napadlo). Za ňou sa krčila tá drzaňa za autobusu.

"A hele. Tu by si mohla byť." Pozrela sa na ňu.

"Tak to nie!!" namietala som okamžite.

"Iné miesto už nie je. Nikol..." hovorila niečo, ale mne sa zatmelo pred očami. Začala som vidieť všade samú červenú. Oni si myslia, že... ale to nie je možné!! Ako sa toto mohlo stať!!! Ako som sa sem vlastne dostala?? Ja sem nepatrím. Ja patrím niekde kde je signál. Niekde kde sú obchody a butiky. Ja nepatrím do tejto džungle. Zabuchnutie dverí ma prebralo.

"A teraz na počúvaj." Otočila som sa na to dievča. Oslovila som ju ľadovým hlasom, až nadskočila. "Ja som nesúhlasila z týmto hlúpym výletom. A už vôbec nesúhlasím s tým, že tu budeš bývať. Takže na mňa nehovor, nedýchaj v mojej prítomnosti, a opováž sa na mňa čo i len pozrieť. Lebo zažiješ čo dokážem!! Je ti to jasné?!!!"

Nikol

Dívala jsem se na ni a vykulenýma očima. Jak tohle může říct?!...jak může být tak krutá a hnusná!..nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu ne. Vypadala tak dobře..ale to její chování.

"Proč jsi taková?" špitla jsem a podívala jsem se ji do očí. Chvíly mlčela ale pak si jen odfkrkla..žduchla do mě a a sedla si na svoji postel. Smutně jsem se na ní dívala. "Řekla jsem nedívej se na mě nebo něco zažiješ!" sykla na mě a já jsem sklapla. Chtěla jsem jí něco ještě říct..ale popravdě jsem z ní měla respekt. Z takové dámičky.

Opatrně jsem si k sobě přitáhla svojí tašku a začla vybalovat.

"Stiš se!" řekla a já se snažila. Ale nešlo to. Nevím co si pod tím představovala. Kašlala jsem na to co řekla a prostě jsem si vybalila...naskládala věci do skřínky a zamířila do koupelny. Okoukla jsem to tam a pousmála se. Vrátila jsem se zpátky.




 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ebika Ebika | E-mail | Web | 28. října 2009 v 22:21 | Reagovat

Ahojky chci s eomluvit,, že ti k tomuto cyklu nbudu psát komentíky já totiž čtu jenom shounen-ai a yaoi jsem si jistá, že je ta povídečka dokonalá stejně jako všechny ostatní, ale mě se tohle prostě moc nelíbý jako tím myslím yuri atd. ...
Snad ti to nevadí :-(

2 Mekare Mekare | 28. října 2009 v 23:48 | Reagovat

ta stella taka antisympaticka az sa mi strasne alena ozej brutalne lubi, ja taketo slecinky z duse nemusim ale s pri tejto.. ..no proste sa mi paci.. ..cele sa mi tu paci a nemozem sa dockat pokracovania.. skvely napad..
strasne sa tomuto tesim.. :-D

3 Nana-chan Nana-chan | Web | 29. října 2009 v 10:38 | Reagovat

Je to moc pěkné...:)
A jsem ráda,žes našla zbůsob jak stáhat školu ai blog...:)

4 Gaara z púšte Gaara z púšte | 3. listopadu 2009 v 8:25 | Reagovat

tak to je ako naschvál  :D chudáčik Nikol nezávidím jej  :D a určite toto bude ten pár  :D no začína to zaujímavo som zvedavý ako to bude pokračovať  :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama